Azalky a pěnišníky nebo také rododendrony, což je počeštěný latinský název těchto okrasných keřů, známe hlavně z historických zahrad a parků. Byly oblíbené zahradními architekty již dávno. Zlatou éru zažívaly hlavně v devatenáctém století, kdy se stávaly i předmětem sbírkařské vášně celých šlechtických rodů a lidí z vyšší společnosti.
Ráda je také požívala jako součást trvalkových kompozic anglická zahradní architektka, celosvětově známá Gertrude Jekyll.
Tyto atraktivní keře ovšem na svém půvabu neztrácí nic ani dnes, ba naopak máme k dispozici neskutečně bohatý sortiment, který se pyšní atraktivními barvami květů i zajímavým habitem.
Kam se hodí
Pěnišníky a azalky patří do druhově bohaté skupiny vřesovištních rostlin. Jak už bylo zmíněno, v minulosti se stávaly předmětem zájmu především různých sběratelů, důkazem toho je i dnes proslulý park v Průhonicích. Dnes se tyto rostliny uplatňují hlavně v okrasných a celoročně atraktivních zahradách.
Ačkoliv je jejich doba květu poměrně krátká, v závislosti na počasí a odrůdě bývá většinou dva týdny, v kompozici zahrady hraje důležitou roli také jejich stálezelené olistění. U opadavých azalek se zase setkáváme s atraktivní vůní, která zahradu příjemně provoní. Stálezelené druhy zakrslých druhů se uplatňují také v zahradách asijského stylu.
Možnosti použití se odvíjí od druhu nebo odrůdy. Rostliny s kompaktním a mohutným růstem perfektně vyniknou jako solitéry v trávníku, druhy s rozvolněným a méně pravidelným růstem vytvoří atraktivní kvetoucí skupiny. Drobné druhy stálezelených pěnišníků jsou běžně vysazovány poblíž vodních prvků, do skalek či kamenných koryt, kde vynikne jejich krása při pohledu z blízka. Na trhu se také můžete setkat s pěnišníky na kmínku.
Podmínky pro pěstování
Základní požadavky těchto rostlin lze odvozovat již z příslušnosti ke skupině vřesovištních rostlin. Azalky i pěnišníky vyžadují kyselou půdu bohatou na rašelinu. Část rašeliny lze nahradit listovkou, všeobecně ovšem platí, že se valného výsledku nikdy nedočkáte v půdě bohaté na vápno.
Při výsadbě také berte v úvahu, že na stanovišti nesmí panovat ostrý a studený vítr a stejně tak nesnáší přísušek. Půda by měla být celoročně svěží, mírně vlhká, nikoliv ale trvale zamokřená. Rostliny nikdy nevysazujte na ostré slunce, ani mladé rostliny se s těmito podmínkami nepotýkají v dobrém.
Všeobecně platí, že se azalkám i pěnišníkům daří spíše v mohutných skupinách, ve kterých se vytvoří specifické mikroklima, solitéry musí být na chráněném stanovišti.
Nejlepších výsledků dosáhnete výsadbou do polostinného podrostu rozvolněných skupin listnatých a jehličnatých dřevin, kde nebude na škodu ani kyselý opad, ve kterém většina zahradních rostlin příliš neprospívá.
Aby se rostlinám na stanovišti dařilo, připravte jim velkou výsadbovou jámu, která nemusí být příliš hluboká, protože kořenový systém těchto rostlin roste spíše povrchově. Zato musí být jáma dostatečně široká a naplněná kvalitní rašelinou. Rostliny pravidelně zalévejte. Pokud jim budete chtít dopřát živiny, pohnojte je pomalu rozpustným hnojivem určeným pro vřesovištní rostliny.
Kde rostliny nakupovat
Pokud je to možné, raději upřednostněte specializované pěstitele před obchody s rostlinami dovezenými z Anglie nebo Holandska. Rostliny vypěstované v našich podmínkách jsou odolné a kvalitní, zatímco sortiment z dovozu bývá pro naše podmínky spíše nevhodný, ale najdou se i výjimky. Čeští pěstitelé vám také mohou poradit s výsadbou, s vhodným výběrem rostlin na vaši zahradu a mohou dát cenné rady při výskytu chorob a škůdců.
V posledních letech se na zahradách čím dál tím častěji vyskytuje lalokonosec rýhovaný, který požírá listy pěnišníků. Tento obtížný škůdce je mnohdy poměrně těžko odstranitelný vzhledem k tomu, že byla ukončena výroba doposud používaných účinných přípravků. V současné době se poměrně často používá biologická ochrana v podobě dravých hlístic.
Foto: Lucie Peukertová, Shutterstock.com
